Vaginální žena Sheela-na-Gig.

Je pozoruhodné, že právě ranně středověká Evropa nabízí galerii kamenných soch žen odhalujících své genitálie ve zdánlivě necudném gestu, které vyráží dech i dnes. V podřepu doširoka roztahují nohy a někdy dokonce rukama rozevírají své stydké pysky. Kdo a proč je nechával umístit na fasádách kostelů a hradů, často tak, aby zůstaly ze země neviditelné? Vědci si nad tím marně lámou hlavy. Stopy k tajemným kamenickým bratrstvům, která tzv. Sheely-na-Gig stvořila, již k nalezení nejsou. Stále se tak jedná o jednu z největších hádanek románského sochařství.

 Na obrázku vidíte francouzskou Sheelu ze Sainte-Radegonde v Poitiers.

 Jisté je, že symbol kteis – řecky ženský pohlavní orgán – nepatří ke křesťanství.

 Může se tedy jednat o pozůstatek pohanského kultu bohyně, který si obyvatelstvo přálo začlenit do sakrální architektury? Tak vypadá jedna z teorií. Vzhledem k tomu, že zdaleka nejvíce zachovalých Sheel dnes pochází z Irska, kolem stovky, další z Anglie, Skotska, Walesu, západní Francie, severního Španělska a Skotska, muselo by se jednat o zpodobnění některé z keltských bohyň. Nebyly však nelezeny žádné sošky, které by mohly představovat předstupeň k postavám Sheel-na-Gig. Nic, co by se jim podobalo. Snad s výjimkou sošek Baubó, které však patří spíše k řeckému kultu bohyně Déméter.

 Kde by se vzala jaká matriarchální tradice v Evropě 11. – 15. století, v době, ze které Sheely pocházejí?

V kosmologiích přírodních i kulturních národů existují mýty o postavách odhalujících vaginu. Již Hérodotos zaznamenal a popsal výhradně ženské gesto ana-suromai. Znamená v případě ohrožení zvednout svůj šat, třeba před samotným ďáblem. Tradice tvrdí, že ďábel nemůže vystát pohled na ženské pohlaví a v hrůze před ním prchá. Možná je daleko plašší bytostí, než by se mohlo zdát. Že to zabíralo na muže tak nějak chápu.

Pohled na odhalenou ženu kromě odvracení zla také žehná plodnosti. Taková soška v průčelí kostela, nebo na bráně do města, mohla minimálně v představě lidí zajistit, aby se zlo nedostalo dovnitř. A když se jí mladá žena dotkne, nebo na ní jen pohlédne, bude její plodnost mocně podpořena. Jako se to děje třeba během svatebního obřadu v kostele sv. Michaela v Oxfordu. Mnoho Sheel vytesaných do kamene má vulvy dohladka vyhlazené doteky, trvajícími celá staletí.

K jaké mytologické, či řekněme náboženské tradici však Sheely přiřadit se však vědci dosud neshodli. Jasno nemají ani v tom, jak by se vlastně měly správně jmenovat.

Nejubožejší hypotézy si pohrávají s představou, že máme co do činění s alarmujícím zpodobněním lidského chtíče. Za účelem mravní výchovy nevzdělaných oveček církve. Právě tento názor nejspíš pomohl při církevních čistkách v 17.století mnoho Sheel-na-Gig zachovat. My však nesmíme smýšlet takto úzkoprse, jinak se nedopátráme esoterní symboliky, která je mnohem starší, než křesťanství a jeho pokrytecká morálka.

Sheela-na-Gig (obrázek vpravo) ze stěny kostela v anglickém Kilpecku v Herefordshiru, postaveného ve 12. století. Holohlavá a veselá. Hlavně o ní je následující část textu. Mimochodem - je umístěna tak, že v některé dny vítá sluneční paprsky svou otevřenou kteis.

Arkanická tradice rozeznává dvě Luny.

Ačkoli měsíc obíhá okolo země, obrací se k ní stále jen jednou svou tváří. Ta druhá zůstává skryta v temnotě, za závojem Isidiným.  Jako na II. tarotové kartě.  Až do dob rozvoje kosmonautiky žádný člověk nemohl odvrácenou stranu měsíce spatřit. V egyptské tradici patří Isidině temné sestře Neftys.

První křesťané, jakoby oslepení Kristovým světlem, nejspíš zapomněli, že každé světlo vrhá stín. Byli  znechuceni množstvím démonů, které obsahují pohanské, ale i židovská tradice. Lilith, temnou lunu, nepochopili snad vůbec.

Proto v dobách, kdy křesťanství již představuje hlavní nástroj zasvěcení, moudrost o dvojí stránce lunární bohyně zůstala zamlžena. Zejména se to týká symbolů spojených s temnou lunou. Její světlá stránka byla přiřazena Marii, matce Boží, stojící na měsíčním srpku. Důležitosti Lilith ani Neftys již dnes nerozumíme.

Ale můžeme pátrat po významu černých madon ukrytých v kryptách některých křesťanských kostelů.

Spojením dvou měsíčních srpků, dvou lun, vzniká tzv.mandorla, mandlovitý tvar, původně hieroglyf ru. Když staří Egypťané vytvářeli ru, znak pro ústa, zahrnuli do něho zároveň význam brány mezi hmotným a nehmotným světem. Ústy přicházejí do světa slova - právě z nehmotných myšlenkových světů, aby jejich prostřednictví bylo cosi vytvářeno. Ru je otevřeným dveřmi, kosmickou vagínou, pohlavním orgánem temné bohyně . . .

Nevíme, kteří esoterní zasvěcenci znalí ceny ru ho uvedli do křesťanské tradice, ale o mandorle jsme se ve škole učili všichni.

Vesica piscis, v posvátné geometrii průsečík dvou kruhů, není vlastně ničím jiným, než kteis. Branou do duchovního světa, obdobně jako vagína je branou do světa fyzického. Postava na obraze, která se nachází v mandorle, většinou Kristus, je řečí symbolů umístěna na druhé straně brány. Brány, která odděluje hmotné od duchovního.

Ba právě Kristus sám je tak označen jako ona brána do duchovního světa. A také bezpečná cesta k návratu do materiální sféry. Mandorla se týká zasvěceného vidění a ještě stále v sobě nese některé sexuální rysy své egyptské podoby. Je rovněž vidoucím třetím okem.

Když jsem si hrála s photoshopem a pokoušela se vám nakreslit vesicu piscis přímo na tělo Kilpecké Sheely-na-gig, upoutal mně zároveň tvar jejích očí. Nepřipomíná vám také něco? Jsou to oči, které vidí. Nemohu se ubránit přesvědčení, že nebylo záměrem kameníka vytvořit krásnou ženu se vším všudy, ale pouze připomenout některé esoterní symboly. Komu? Nejspíše zase dalším zasvěcencům. U Sheely z Poitiers (obrázek výše) mně zase zaujalo poprsí, ňadra dmoucí, až tak nějak příliš moc. Přesně dokulata, jsou to vlastně dva přesné kruhy. Proč asi? A plachetka, závoj, který má přes sebe přehozený až podezřele významně, důsledně, není to snad závoj Isidin?

Pokud budeme kořeny jména Sheelah hledat v egyptštině, znamená tolik co odhalovat, vystavovat, ale i zdroj.  Gig pochází z egyptského kekh – svatyně. Sheela vystavuje své intimní partie, tedy vlastně svatyni, proto se nachází na zdech kostelů. Její rozevřená vulva upomíná na cestu k iniciaci. Usmívá se možná ještě tajemněji, než Mona Lisa.

Napsáno pro www.kaduceus.cz.